Na dálkový trek Fisherman´s Trail i s juniory

Naše kolegyně Evča s kamarádkou a čtyřmi juniorkami vyrazily do Portugalska na Fisherman´s Trail. Tato dálková trasa nabízí nejen čarokrásné výhledy, ale píše se o ní, že patří mezi ty spíše méně náročné. Jak trek hodnotí Evča s dcerami, se dozvíte ve článku.

Fisherman´s Trail je univerzální pohodová trasa pro každý věk, bez potřeby extra vytrénované fyzické kondice s překrásnými výhledy na divoký oceán, kdy trekař má po celý den intenzivní pocit, že se jen proplétá mezi skalničkovými zahrádkami, s obavou, aby na nějakou květinku omylem nešlápl. 

Aspoň takové pocity jsme měly my při našem květnovém putování. A přesně všechny tyhle parametry o pohodové verzi společného trekování rozhodly, že jsem sem dokázala nalákat moje dvě dospívající dcery (16 a 20 let). 

Jako bonus jsme si každá z nás k sobě přizvaly jednu kamarádku. A tak jsme vyrazily jako tři holčičí dvojice plné očekávání několikadenního odpočinku, relaxu, sluníčka, písku, vln, kávy. A bylo toho nakonec mnohem víc, co jsme si na treku společně všechny užívaly.

Cesta na start byla celkem rychlá - odlet 11:15 a v 20:00 na startu

• Let z Prahy do Lisabonu
• V Lisabonu rychlý nákup kartuše a potravin (to letadlem jen tak nepřepravíte)
• Přesun z Lisabonu na start treku - bus Rede Expressos (z centra města)
• A už to začíná - první překrásná vesnička Porto Covo, první pláž Praia dos Buizinhos, první vůně oceánu, pocity euforie a těšení se na následující dny...

Hned od prvních kroků byla celá stezka perfektně vyznačena a plně korespondovala s našimi bezkonkurenčními mapami v aplikaci mapy.cz. Pro zajímavost: pobřežní Rota Vincentina je značena modro-zelenými pruhy. 

Paralelně vedle tohoto trailu vede i historická stezka - Historical Trail, která zasahuje do vnitrozemí a je značena žlutočervenými pruhy. Místy se obě trasy křižují. Obě stezky je možno propojit v jeden veliký okruh, který pak má délku něco kolem 450 km.

Exotická květena opravdu kvetla podél celého našeho treku a nepřestávala kvést po celou dobu a my neustále objevovaly nové a nové druhy. Dle informací z místních zdrojů tomu předcházelo deštivější období, než je obvyklé, a tak se fauna prý trochu víc pobláznila.

Severní část Fisherman Trailu je hodně písčitá. Často jsou stezky jakoby vysypané plážovým pískem. Je to docela náročné na chůzi, když jste vlastně po celý den skoro na beach-volejbalovém tréninku.  Takže naše lýtka byla po celé dny řádně posilována. Jako geniální nápad bych ohodnotila pořízení návleků na boty, které se výborně osvědčily a do bot jsem si tak neházela chůzí písek a nemusela jej tak neustále vysýpat jako ostatní.

Každý den jsme procházely minimálně jednou přímořskou vesničkou, kde byla otevřená restaurace nebo kavárna, do které jsme si prostě MUSELY sednout a vychutnat si jejich lahodnou přímořskou kuchyni. 

Vše připravené v jednoduchosti, z těch nejzákladnějších ingrediencí, ať už čerstvě vymačkaná pomerančová šťáva, voňavá káva, seafood na všechny možné způsoby, těstoviny, ba i obyčejný plněný toast nebo croissant, vše chutnalo přímo božsky.

Celá naše akce proběhla krásně hladce a bezbolestně i díky šťastnému vylosování v jarním Challenge Grantu, který každoročně Rock Point vyhlašuje jako bonus pro svoje zaměstnance. Jednak jsme si mohly doplnit naši výbavu o chybějící outdoorové věci a ještě jsme dostaly kapesné na útratu. Nicméně i většina naší zbývající trekařské výbavy byla pořízena v průběhu posledních let právě v obchodech Rock Point.

Co se oblečení a věcí s sebou týče, tak mně se krásně šlo v letních sportovních šatech Prana, a s lehkými trailovými botami Altra Lone Peak s návleky Altra, letní spacák Sir Joseph nebo  Warmpeace Viking 600, batohy Osprey Hikelite 32 l (přičemž jeden jsme měly jako odbavený, abychom mohly letecky přepravit rizikovou část výbavy - trekové hůlky, nožíky, drogerii a zbytek batohů byly jako příruční zavazadla). 

Jinak jsme ještě přibalily kraťasy (skvělý byly odepínací kalhoty Hannah), větrovku Salewa, a jednu teplejší mikinu. Doporučuji  nezapomenout krém na opalování a sluneční brýle, ale i nějakou ochranu proti dešti.

Naším posledním „highligthem“ bylo pak rychlé proběhnutí středu Lisabonu. Jelikož jsme tu měli volno jen poslední večer a noc, nenechaly jsme si ujít svezení se legendární retro tramvají č. 28. Všechny jsme se ale po této jízdě shodly, že 1,5hodinová fronta na projížďku v nedýchatelném voze za to úplně nestála. 

Pak nás čekala poslední večeře, nasát trochu noční lisabonské atmosféry, zatleskat pár pouličním umělcům, dát si poslední Pastel de Nata (lahodný portugalský košíček se žloutkovým krémem) a hurá přesun na letiště a ranním letem zpět k našim každodenním povinnostem. 

Počasí bylo začátkem května přímo ideální. Po celou dobu bez deště, překvapivě bez větru, dokonce ani oceán nám na vykoupání nepřišel nijak ledový. Každý den na dosah minimálně jedna překrásná pláž zcela bez lidí, s dlouhým písečným přístupem a velkými vlnami na vyblbnutí. 

Viděla jsem ale cestopisy i z ledna/února a i v toto období si to dobrodruzi užívali naplno. Samotní Portugalci byla laskavost sama. Vše s úsměvem a ochotou, která není vždy v turistických destinacích samozřejmostí.

Určitě se sem budeme chtít vrátit a dokončit již rozpracovaný plán a pokračovat dál na jih, kde je pobřeží skalnatější, divočejší a prý ještě krásnější. Snad to bude co nejdříve.