Funkční outdoorové materiály: Klíčové vlastnosti, které rozhodují o pohodlí

Na základě vlastních zkušeností z testování se mi potvrdilo, že materiál funguje nejlépe tehdy, když jsou jednotlivé vlastnosti vyvážené. Jakmile některý z parametrů výrazně zaostává, projeví se to poměrně rychle na celkovém vnímání komfortu při nošení.

Matěj Kolbaba, student fakulty textilní v Liberci 

Paropropustnost patří mezi nejdůležitější funkční vlastnosti, zejména při vyšší fyzické zátěži. Při pohybu vzniká vodní pára, která musí být průběžně odváděna z prostoru u pokožky. Pokud se vlhkost začne v materiálu hromadit, dochází ke zhoršení tepelného komfortu a ke snížení pocitu sucha.

Při hodnocení se mi opakovaně potvrdilo, že materiály s dobrou paropropustností si dokážou udržet stabilní mikroklima i při delším zatížení a při změnách intenzity pohybu. 

Zároveň se ukázalo, že paropropustnost nelze posuzovat samostatně. Jakmile některá z vrstev omezovala transport vlhkosti, negativně se to projevilo bez ohledu na kvalitu ostatních použitých materiálů.

Voděodolnost je vlastnost, u které se v praxi velmi jasně projevuje rozdíl mezi krátkodobou ochranou a dlouhodobou funkčností. Materiály bez membrány jsou obvykle chráněny povrchovou vodoodpudivou úpravou DWR (Durable Water Repellent), která omezuje smáčení textilie a umožňuje krátkodobý kontakt s vodou. Tato ochrana je však časově omezená a při delším působení vody postupně ztrácí svou účinnost.

V praxi jsem si ověřil, že při delším kontaktu s vodou dochází u těchto materiálů k postupnému nasáknutí, což se negativně projeví nejen na pocitu sucha, ale i na celkovém komfortu při nošení. V tomto okamžiku už povrchová úprava přestává plnit svou funkci a rozhodující se stává samotná konstrukce materiálu. Právě zde se ukazuje rozdíl mezi materiály bez membrány a materiály s membránou. 

Jako příklad lze uvést porézní membrány, jejichž strukturu tvoří póry. Tyto póry jsou natolik malé, že kapky vody z vnější strany membránou neprojdou, zatímco vodní pára vznikající na vnitřní straně může přes membránu procházet, protože její molekuly jsou výrazně menší. Díky tomuto principu zůstává materiál funkční i při delším působení vlhkosti.

Odolnost materiálu proti mechanickému poškození souvisí s kombinací jeho pevnosti, tažnosti a způsobu namáhání. Tyto vlastnosti společně určují, jak se materiál chová při kontaktu s okolím a jak rychle může dojít k jeho poškození při opakovaném používání.

Pevnost materiálu sama o sobě není dostačujícím ukazatelem. Stejně důležitá je tažnost, tedy schopnost materiálu do určité míry změnit tvar bez porušení. Materiály s nízkou tažností mohou při bodovém namáhání selhávat velmi rychle, protože nejsou schopny zatížení rozložit. 

To se v praxi projevuje například při kontaktu s ostrými kameny nebo jinými tvrdými prvky, kde dochází k vysokému namáhání na malé ploše. Materiály s vyšší tažností jsou schopny toto zatížení lépe rozložit v ploše, a tím snížit riziko okamžitého poškození.

V terénu jsem si časem všiml, že odolnost nezávisí pouze na samotném materiálu, ale také na způsobu jeho použití v oděvu. Pokud kombinace pevnosti, tažnosti a konstrukčního řešení neodpovídá reálnému zatížení, například při kontaktu s mačkami, může k poškození dojít výrazně dříve, než by napovídaly samotné vlastnosti materiálu.

Tepelný komfort je výsledkem rovnováhy mezi izolační schopností materiálu a jeho schopností odvádět vlhkost vznikající při pohybu. Tyto vlastnosti nelze posuzovat samostatně, protože se v praxi vzájemně ovlivňují. 

Materiály s vyšší izolační schopností dokážou účinně omezit únik tepla, což je výhodné zejména při nižší intenzitě pohybu nebo v chladnějších podmínkách, kdy tělo produkuje menší množství vlhkosti (méně se potíte). V těchto situacích se izolační vlastnosti materiálu projevují nejvýrazněji a přispívají k pocitu tepelné stability.

Při vyšší zátěži začíná hrát klíčovou roli paropropustnost materiálu. Pokud je dostatečná, materiál dokáže průběžně odvádět vznikající vlhkost a udržet stabilní mikroklima i při vyšší intenzitě pohybu. 

Pokud paropropustnost neodpovídá míře zátěže, dochází ke zhoršení komfortu bez ohledu na samotnou úroveň izolace.

Z vlastní zkušenosti se mi potvrdilo, že nejlépe fungují materiály, které dokážou dobře kombinovat tepelný komfort a paropropustnost. Při používání se mi proto jako nejspolehlivější řešení opakovaně osvědčilo VRSTVENÍ, které umožňuje průběžně reagovat na změny intenzity pohybu i okolních podmínek a udržet tepelný komfort po delší dobu.

Vedle samotného materiálu mají na funkčnost oděvu výrazný vliv také konstrukční detaily. Řešení střihu, umístění švů nebo zesílení namáhaných částí se přímo promítá do pohodlí při pohybu i do toho, jak se oblečení chová při dlouhodobém používání.

Při delším používání jsem zjistil, že samotná kvalita materiálu ještě nezaručuje funkčnost celého oděvu. Pokud konstrukční řešení neodpovídá způsobu používání, projeví se to velmi rychle na celkovém komfortu. Naopak u oděvů s promyšlenými detaily se funkční vlastnosti materiálu projeví výrazněji i při dlouhodobém nošení.

Typickým příkladem takového konstrukčního detailu je umístění švů v namáhaných oblastech, například na vnitřní straně nohavic. 

• Pokud se šev nachází v místě častého kontaktu s terénem nebo vybavením, stává se slabým bodem konstrukce.
• Posunutí švu mimo exponovanou oblast nebo kombinace se zesíleným materiálem výrazně snižuje riziko poškození při reálném používání.

Funkční vlastnosti outdoorových materiálů se při používání postupně mění a významnou roli v tom hraje způsob údržby. Nečistoty, pot a zbytky pracích prostředků mohou omezovat paropropustnost a negativně ovlivňovat chování materiálu při nošení.

Pravidelné praní vhodnými prostředky:

• Zachovává funkčnost materiálu
• Prodloužuje životnosti produktu
• Chrání lepené švy a laminované konstrukce 

Použití nevhodných pracích prostředků nebo aviváže:

• Poškozuje vodoodpudivou úpravu
• Zkracuje funkčnost membrán a zanáší póry materiálu
• Může narušit elastická vlákna a lepení švů
• Snižuje mechanickou odolnost materiálu a zkracuje životnost produktu

Skutečnou funkčnost poznáte až ve chvíli, kdy na oblečení nemusíte myslet!

Funkční vlastnosti outdoorových materiálů je potřeba vnímat v souvislostech. Jednotlivé vlastnosti se navzájem ovlivňují a jejich význam se mění podle intenzity pohybu, délky používání i konkrétních podmínek.

Postupně jsem si uvědomil, že v praxi nerozhoduje jedna hodnota uvedená v technických parametrech, ale celkové fungování materiálu. Vyvážená kombinace paropropustnosti, voděodolnosti, tepelného komfortu, mechanické odolnosti a konstrukčního řešení se v používání projeví nejspolehlivěji.