Legendární pískař Joska Smítka

Josef Smítka byl jedním z nejlepších horolezců své doby, od mládí lezl na skalách Českého ráje, zejména ve Skaláku, kde se pak i ukrýval před nacisty. Snažil se popularizovat lezení a prosazoval čistý styl přelezů, jako jeden z prvních u nás využíval pro jištění různé smyčky, tak jak to viděl u lezců v Sasku. Po dopadení byl těsně před koncem války popraven nacisty v Terezíně.

Většina z lezců zná Josku jen z vyprávění nebo z filmu Tenkrát v ráji, který byl inspirovaný jeho příběhem. Dva lezečtí bardi – Karel Vitoušek a Boris Hlaváček iniciovali vytvoření pamětní desky, která bude slavnostně odhalena na Joskově rodném domě. Rock Point, jeden z podporovatelů akce, vás zve 28. 9. 2018 do Turnova.

Karel s Borisem nám odpověděli na několik otázek

Když Josku Smítku popravili nacisté, byli jste malí kluci. Co vás s Borisem vedlo k iniciování pamětní desky?

Boris:  Za všechno může Karel Vitoušek. Nejdříve mne ponoukl, abych v reedici vydal knihu J. Štyrsy o Smítkovi Kamarád ze skal, která byla pro nás starší horolezce jakousi „lezeckou bilblí“. Knihu jsem doplnil mnoha novými fotkami Smítky a také zpověďmi lidí, kteří Josku osobně znali. A když kniha byla na světě, tak Karel pátral po Smítkovi dál, objevil dům, kde bydlel a hned bylo jasné, že tam musí být pamětní deska.

Karel: Když jsem lezl (od r. 1961) četl jsem často o prvovýstupech Josky v lezeckém průvodci. Znali jsme knížku „Kamarád ze skal“ vydanou v r. 1959, byla to naše bible. Potom vyšla knížka v roce 2015 od Josef Urbana „Tenkrát v ráji“, a to je vlastně podklad ke stejnojmennému filmu.

V r. 2012 jsem vylezl skálu Laňka a tam byla ještě originální vrcholová knížka od Josky Smítky. Toto a film mne nakopl k rozhodnutí podpořit 2. vydání Kamaráda ze skal. Povedlo se to ve spolupráci s Borisem Hlaváčkem.

Letos v květnu byla odhalena deska manželům Štáflovým na Praze 2. Vlasta Štáflová lezla s Joskou. Zahynula i s manželem při bombardování Prahy v roce 1945. Odtud byla krátká cesta k nápadu a provedení Joskovy pamětní desky.

Znali jste osobně některé lezce, kteří s Joskou lezli a po válce jste od nich sbírali zkušenosti a navázali silná přátelství?

Boris: Znal jsem jich hodně. Asi nejvíce s ním přišel do styku Vladimír „Chroust“ Procházka, který s ním byl také zavřený. Naštěstí to přežil a byl to jeden z mých trenérů a horolezeckých vůdců, ke kterému jsem vždy vzhlížel s obrovskou úctou a respektem.  

Karel: Osobně jsem neznal nikoho, kdo s Joskou lezl. V současné době žijí tři lidé, kteří Josku osobně znali, ale to byli tehdy ještě kluci (13 – 15 let).
 

Čím byl Joska Smítka vyjímečný?

Boris: Znám to jenom z vyprávění, ale vše podstatné o jeho vlastnostech je právě v oné knize Kamarád ze skal. Jinak co vím, byl na holky, byl bouřlivák, neposeda, špičkový lezec.

Byl to nesporně vynikajicí lezec, ale rovněž komplikovaná osobnost. Jak ho po válce vnímali jeho lezečtí souputníci?

Boris: Co já vím, hleděli k němu s velkou úctou.

Co se v lezení na písku od časů Josky nezměnilo a co je naopak úplně jiné?

Boris: Změnilo se vše. Od lan, jistících pomůcek, stylu lezení a také se výrazně změnily vztahy mezi horolezci. Bohužel k horšímu.

Jaké byly v poválečné éře vztahy mezi lezci české a německé národnosti?

Boris: Vztahy byly myslím velmi korektní, kamarádské. Válka na vztahy mezi horolezci neměla, tedy aspoň co já vím, žádný negativní dopad.

Čím by měl mladou lezeckou generaci Joska inspirovat?

Boris: Určitě čestností, kamarádstvím, houževnatostí a uměním nejít tvrdě za svým cílem bez ohledu na kamarády.

Kamarád ze skal

Kdo se chce vrátit do časů předválečného pískovcového lezení, může se začíst do knížky Kamarád ze skal, která je ve svém druhém vydání obohacena ilustracemi Theodora Pištěka. Děkujeme Borisi Hlaváčkovi z vydavatelství Asa, které knihu vydalo, za poskytnutí archivních snímků Josky Smítky.

Kdo byl Josef Smítka

Přehledný Joskův životopis je na Wikipedii s uvedením řady odkazů. Za přečtení stojí také článek „Kdo byl Joska Smítka“, jehož autorem je Vladimír „Chroust“ Procházka.

Foto: Boris Hlaváček, vydavatelství Asa