Na stěnu nebo na skálu?

Chystáte se vyrazit ven na pořádné skály? Nezapomínejte na svou bezpečnost. Každý lezec, ať začátečník nebo zkušenější sportovec, musí při přechodu z umělé stěny na skálu počítat s mnoha rozdíly. Na co tedy myslet, když vyrazíte ven?

Většina lezců v dnešní době začíná s lezením v tělocvičně na umělé stěně, kde je vše předvídatelnější, uhlazenější a přehlednější než venku v opravdových skalách. Lezení uvnitř a venku spojuje několik věcí - stejné je vybavení, technika jištění i správná komunikace.

Co je však odlišné, je členitost terénu. Chyty a stupy nejsou zřetelné ani barevně označené jako na stěně – jejich volba je jen na vás. Zároveň je potřeba zakládat postupové jištění, může se stát, že jistič nevidí na lezce a obráceně, nebo se dostat do jiných situací, které na umělé lezecké stěně nehrozí. S nadsázkou lze říci, že jde o skok – z bezpečí překližky do nebezpečných skal. I proto je rozhodně lepší jít poprvé do skal pod dohledem zkušeného instruktora nebo alespoň kamaráda lezce, na kterého se můžete spolehnout.

Lezení venku je parádní, nic vám nedodá větší pocit svobody a splynutí s přírodou, ale i porci adrenalinu. Pozor ale na to, že na skalách, na rozdíl od umělé stěny, není nic podle normy. Co vás tedy při přechodu do přírody čeká?

• Postupové jištění může být rozmístěné nepravidelně,
• V každé cestě mohou během jediného dne panovat odlišné podmínky a cesta skrývá jiná rizika - vlhkost, olezenost povrchu skály, orientace v terénu, absence jištění, náročnost sestupu apod.,
• V některých cestách nelze spoléhat jen na fixní jisticí body, ale je potřeba umět založit i vlastní dočasné jisticí prostředky,
• Počítejte, že vás mohou překvapit nepředvídatelné okolnosti, např. ulomený chyt nebo poškozené jisticí body,
• Na stěnu můžete kdykoli v otevírací době, na skalách je ale potřeba respektovat režim stanovený po dohodě s ochránci přírody a lézt jen v povoleném období - každá lezecká oblast má správce a podmínky pro lezení najdete snadno na webu.

Na umělé stěně potřebujete lezečky, lezecký úvazek (sedací), jisticí pomůcku s karabinou, lano a magnezium na lezení. Toto vybavení je samozřejmě nutné i při lezení ve skalách. Když však vyrazíte do přírody, budete potřebovat další výbavu.

Na většině umělých stěn jsou v jisticích bodech připravené expresky. V přírodním terénu je ale nutné mít je s sebou. Tyto odborně sešité, certifikované ploché smyčky spojené dvojicí karabin slouží při lezení ke spojení lana s jistícími body (borháky, nýty) a neobejdete se bez nich.

Bez lana ani krok. Z umělé stěny jste zvyklí na jednoduché lano, vhodné pro sportovní lezení. Stejné lezecké lano se používá i pro lezení venku ve skalách, jen je nutné znát potřebnou délku pro vybranou cestu – ta bývá uvedena v průvodci. Pro lezení v horském terénu, v ledu a mixech (skála a led) se používají lana dvojitá a poloviční.

Na úvazek si přivážete i tzv. odsedávací smyčku, odsedku. S její pomocí se po dolezení na konec cesty zajistíte do štandu – jisticího bodu, obvykle kruhu, který je dvěma řetězy a nýty spojený se skálou.

Obvykle se používá úzká sešitá plochá smyčka z vysokopevnostní tkaniny Dyneema. Druhým řešením je smyčka, stvořená k tomuto účelu, tzv. Daisy Chain, nebo také Safety Chain (16/120, 16/140). 

Pomocné šňůry, tzv. prusíky, jsou kulatého průřezu s průměrem 3 až 8 mm, nejpoužívanější je průměr 6 mm. Pozor, nezaměňujte je s lany! Pomocné šňůry, kterým se říká také „repky“, nejsou dynamické a nemají schopnost tlumit v podobné míře jako lana pádovou energii. Kdybyste si tedy chtěli koupit 8 mm repku místo lana, jednoduše to nedělejte.

Na skálu potřebujete kromě expresek několik karabin s pojistkou zámku. Osvědčená je šroubovací pojistka, existují ale i další, například twistlock. Alespoň jedna z karabin by měla být HMS karabina se zámkem hruškového tvaru, která se hodí pro jištění pomocí jistících pomůcek (karabinu dle návodu procvakneme jistítkem), případně lze HMS karabinu také využít pro nouzové jištění nebo slaňování pomocí půllodního uzle.

Když používáte k jištění kyblík, máte většinou v jednom jisticí i slaňovací pomůcku. Naopak poloautomatická jistítka se ke slaňování ve většině případů nehodí, a tak si nezapomeňte pověsit do oka sedáku slaňovací osmu nebo zmiňovaný kyblík.

Na umělce se přilby nepoužívají, ve skalách mají naopak velké opodstatnění. Kontakt s lanem nebo neopatrný lezec nad vámi může dolů na vaši hlavu poslat uvolněný kámen. Může se také stát, že lano mezi nohama způsobí, že při pádu poletíte hlavou dolů. Nebraňte se proto horolezeckým helmám, výběr je obrovský a váha zanedbatelná!

Ve sportovních, jednodélkových cestách můžete čekat dostatečné zajištění cest, a to především těch populárních. Přesto je dobré mít s sebou i vlastní, dočasné jisticí body pro zakládání postupového jištění. Prvolezec je založí, druholezec vysbírá. Jde hlavně o vklíněnce a friendy, na pískovcích pak o smyčky s uzly.

Nutný materiál pro jednodélkové cesty na skalách

• Jednoduché lano, dlouhé alespoň 60 m
• 10 expresek
• Jisticí pomůcka, nejlépe kyblík k jištění i slaňování, případně tzv. poloautomatické jistítko + slaňovací pomůcka
• 3 karabiny s pojistkou zámku, z toho 1 HMS karabina
• Sešitá smyčka 80 cm pro sebejištění a 3 karabiny s pojistkou zámku
• Horolezecká přilba
• V případě omezeného zajištění cesty také dočasné jisticí prostředky (sada vklíněnců, sada friendů, šťáradlo)
• Pojistný prusík (1,5 m, průměr 6 mm) pro sebejištění při slaňování
• Lékárnička

Lezení je však celkem rozsáhlá disciplína, pokud jste začátečník, je vhodné si na své první pokusy zajistit odborný dohled nebo se nejprve zapsat do lezeckého kurzu a své první lezecké zkušenosti na skále získávat pod dohledem trenéra.

Tak ať se vám přechod z tělocvičny do skal vydaří co nejlépe, je to jako když přejdete z cyklistického trenažéru na vyjížďku do přírody.